Kwan si v rámci uzdravovacího procesu rozšiřuje obzory
13. 1. 2007
Sedíc v kroužku před závěrečnou zkouškou z mezinárodních studií spolu
se svými spolužáky z univerzity v Denveru, ponořena do analýzy nepokojů
v Iráku a Severní Korei, Michelle objevila něco, co ji život v
krasobruslení nenaučil.
"Diskutovali jsme nejaký problém, načež tu se do toho vložil a pak zase skočil do řeči někdo jiný, což bylo velmi zajímavé a stimulující", řekla Michelle. "To nebylo jako když sedíte na tiskové konferenci a říkáte: oh ano, zkazila jsem trojitý lutz, velmi mě to rozrušilo, muzika hrála ohromě hlasitě a lidé byli skvělí".
"Váš mozek neustále pracuje, a nechat se tím stimulovat a být unaven tím, že přemýšlíte, jsou dvě rozdílné věci. Po bruslení jsem se obvykle koukla na televizi, dala si večeři a šla si zdřímnout. Z toho se skládal můj den. Měla jsem to také ráda, ale toto je něco jiného. A já to zbožnuji".
Deset měsíců poté, co natažená třísla poslala Michelle z olympiády v Turíně domů a 4 měsíce poté, co Michelle podstoupila operaci pravého boku, si 26ti-letá rodačka z Torrance jistě buduje život, ve kterém brusleni hraje menší roli.
Ne tak, že by 5ti násobná mistryně světa a devítinásobná mistryně USA opustila sport, který tak dlouho zdobila. Ačkoliv jí bylo řečeno, aby až do ledna nebruslila, a ačkoliv utrpěla ztrátu citlivosti z důvodu běžného, avšak pomalu se hojícího, poškození nervu, párkrát si na led zašla. Poslušně také dochází na léčbu fyzioterapií.
Je příliš brzy, aby se dalo říci, do jaké míry se zotavila, Michelle však není připravena odejít či vzdát se své olympijské způsobilosti.
“Brian Boitano na tom byl tak, že prostě věděl (že je čas odejít k profesionálům). Nemyslím si, že já to budu někdy vědět, že je po všem a že už to dál nemohu dělat. Já budu pravděpodobně oprávněná (soutežit) po zbytek mého života. Bude mi 40 a řeknu: musím závodit.”
I pokud už nikdy nevyhraje další titul nebo nebude fascinovat publikum svým uměleckým projevem, který ji dovedl k více medailím než kteréhokoliv jiného amerického krasobruslaře, nachází naplnění ve věcech, které nikdy předtím neměla čas objevovat.
“Svým způsobem, to je proč chci dělat všechno”, řekla Michelle před pár dny v East West Ice Palace aréně v Artesii, na stadionu, který vlastní a provozuje její rodina.
“Obvykle jsem trávila čas s mnoha krasobruslaři. To je malá skupina. Teď se zdá, že můj svět se trochu zvětšuje. A takový by život měl být.”
Michelle šla jezdit s kamarádem na snowboardu a pohrdla chraniči, které jí kamarád nabídl. “Řekla jsem, že si vezmu jen chrániče na zápěstí. Jsem zvyklá padat na led, takže by to nemělo být pro mě nijak hrozné,” připomněla. “A přece bylo. Druhý den mě bolelo celé tělo, takže jsem si pak přecejen půjčila vycpávku na zadek.”
Poprvé od krátkodobé zkušenosti s životem na kolejích UCLA (University of California) v roce 1999 se stala řádnou studentkou v prezenčním programu. Jako studentka druhého ročníku studovala mandarínskou čínštinu, jež byla součástí jejího rozvrhu skládajícího se z 19ti-jednotek. Kvůli předmětu, který vyžadoval dobrovolnou práci, seděla na stánku a vyzývala kolemjdoucí, aby hlasovali.
Studovala v knihovně do zhasnutí světel a pak si obula boty na vysokém podpadku a šla tancovat, poté co její téměř dvouměsíční odkázanost na berle skončila.
“Denver je skvělý, je to úžasný zážitek,” řekla Michelle.
Michelle si ponechala domov v Los Angeles a našla si byt poblíž školy. Chodí s Christianem Anschutzem, synem magnáta Philipa Anschutze, avšak odmítla jejich vztah komentovat.
Christian Anschutz ji doprovázel na večeři, která byla v dubnu uspořádána v Bílém domě při příležitosti navštěvy čínského prezidenta Hu Jintao a která otočila život Michelle jiným směrem.
Když mluvila s ministryní Condoleezza Rice, bývalou krasobrusařkou a absolventkou univerzity v Denveru, prohlásila, že by ráda sloužila zemi. O dva týdny obdržela telefonát z amerického ministerstva zahraničních věcí a před měsícem byla dcera čínských imigrantů jmenována první čestnou americkou velvyslankyní.
Příští měsíc plánuje Michelle odcestovat do Číny spolu s Karen Hughes, náměstkyní pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti, a bude pravděpodobně mluvit k mladým lidem.
“Nejsem v pozici, kde bych mluvila o tom, co se děje v Iráku, Korei či Číně a o vztazích, které s tím souvisí. Vidím to tak, že mohou být rozdíly mezi vládami Číny a Spojených států. Existují však univerzální věci, které jsou společné, např. rodinné hodnoty a vzdělání. Chci propagovat tyto úžasné věci, které Spojené státy mohou nabídnout”.
“Chcete přispět, odvděčit se zemi. Čímkoliv, co může mít význam. Když tolik let závodíte a reprezentujete zemi, jste na to jako sportovec pyšný. V této pozici (čestného velvyslance) jsou pocity stejné. Můžete hrát významnou roli tím, že budete vyprávět svůj příběh”.
Její životní příběh pravděpodobně nebude ozdoben olympijským titulem.
“Tento rok jsem bojovala (se zraněními) jako nikdy před tím”.
“Po pádu v tréninku jsem na ledě bruslila dokola kolem a věděla, že je po všem. Uviděla jsem olympijské kruhy a povzdychla si. To je vše, co můžete udělat”.
“Necítím lítost, jen jsem smutná ale ne frustrovaná. Stále mě to trochu dojímá. Jistě, je to součást mě samé”.
Kwan vystupovala v turné Champions on Ice, ale neskákala, aby svému zranění ještě nepřihoršila. Navštívila webovou stránku YouTube, aby se podívala na nejlepší výkony sezony. Příští měsíc však zmešká národní mistrovství, neboť se koná v době, kdy bude v Číně.
Michelle má náladu vzpomínat, protože její sestra Karen našla na YouTube pár programů, které jely jako děti. Podívala se i na pár záznamů z některých svých závodů a měla přitom smíšené pocity.
“Trošku mě to frustrovalo, protože se nemohu moc dobře pohybovat, nemohu dělat to či ono. Ale to mi vlastně pomáhá jít dál”.
“Kdo ví, co se stane. Nechávám si všechny možnosti otevřené. Nevím, jaké show budu dělat, jestli je vůbec budu dělat nebo zda budu závodit”.
“Můj život je tak nabitý. Nevím, jestli to budu moci nadále zvládat. Děje se tolik zajímavých věcí”.
Zdroj: Los Angeles Times
http://www.latimes.com/sports/la-sp-elliott24dec24,1,964592.column?page=2&cset=true&ctrack=1&coll=la-headlines-s
"Diskutovali jsme nejaký problém, načež tu se do toho vložil a pak zase skočil do řeči někdo jiný, což bylo velmi zajímavé a stimulující", řekla Michelle. "To nebylo jako když sedíte na tiskové konferenci a říkáte: oh ano, zkazila jsem trojitý lutz, velmi mě to rozrušilo, muzika hrála ohromě hlasitě a lidé byli skvělí".
"Váš mozek neustále pracuje, a nechat se tím stimulovat a být unaven tím, že přemýšlíte, jsou dvě rozdílné věci. Po bruslení jsem se obvykle koukla na televizi, dala si večeři a šla si zdřímnout. Z toho se skládal můj den. Měla jsem to také ráda, ale toto je něco jiného. A já to zbožnuji".
Deset měsíců poté, co natažená třísla poslala Michelle z olympiády v Turíně domů a 4 měsíce poté, co Michelle podstoupila operaci pravého boku, si 26ti-letá rodačka z Torrance jistě buduje život, ve kterém brusleni hraje menší roli.
Ne tak, že by 5ti násobná mistryně světa a devítinásobná mistryně USA opustila sport, který tak dlouho zdobila. Ačkoliv jí bylo řečeno, aby až do ledna nebruslila, a ačkoliv utrpěla ztrátu citlivosti z důvodu běžného, avšak pomalu se hojícího, poškození nervu, párkrát si na led zašla. Poslušně také dochází na léčbu fyzioterapií.
Je příliš brzy, aby se dalo říci, do jaké míry se zotavila, Michelle však není připravena odejít či vzdát se své olympijské způsobilosti.
“Brian Boitano na tom byl tak, že prostě věděl (že je čas odejít k profesionálům). Nemyslím si, že já to budu někdy vědět, že je po všem a že už to dál nemohu dělat. Já budu pravděpodobně oprávněná (soutežit) po zbytek mého života. Bude mi 40 a řeknu: musím závodit.”
I pokud už nikdy nevyhraje další titul nebo nebude fascinovat publikum svým uměleckým projevem, který ji dovedl k více medailím než kteréhokoliv jiného amerického krasobruslaře, nachází naplnění ve věcech, které nikdy předtím neměla čas objevovat.
“Svým způsobem, to je proč chci dělat všechno”, řekla Michelle před pár dny v East West Ice Palace aréně v Artesii, na stadionu, který vlastní a provozuje její rodina.
“Obvykle jsem trávila čas s mnoha krasobruslaři. To je malá skupina. Teď se zdá, že můj svět se trochu zvětšuje. A takový by život měl být.”
Michelle šla jezdit s kamarádem na snowboardu a pohrdla chraniči, které jí kamarád nabídl. “Řekla jsem, že si vezmu jen chrániče na zápěstí. Jsem zvyklá padat na led, takže by to nemělo být pro mě nijak hrozné,” připomněla. “A přece bylo. Druhý den mě bolelo celé tělo, takže jsem si pak přecejen půjčila vycpávku na zadek.”
Poprvé od krátkodobé zkušenosti s životem na kolejích UCLA (University of California) v roce 1999 se stala řádnou studentkou v prezenčním programu. Jako studentka druhého ročníku studovala mandarínskou čínštinu, jež byla součástí jejího rozvrhu skládajícího se z 19ti-jednotek. Kvůli předmětu, který vyžadoval dobrovolnou práci, seděla na stánku a vyzývala kolemjdoucí, aby hlasovali.
Studovala v knihovně do zhasnutí světel a pak si obula boty na vysokém podpadku a šla tancovat, poté co její téměř dvouměsíční odkázanost na berle skončila.
“Denver je skvělý, je to úžasný zážitek,” řekla Michelle.
Michelle si ponechala domov v Los Angeles a našla si byt poblíž školy. Chodí s Christianem Anschutzem, synem magnáta Philipa Anschutze, avšak odmítla jejich vztah komentovat.
Christian Anschutz ji doprovázel na večeři, která byla v dubnu uspořádána v Bílém domě při příležitosti navštěvy čínského prezidenta Hu Jintao a která otočila život Michelle jiným směrem.
Když mluvila s ministryní Condoleezza Rice, bývalou krasobrusařkou a absolventkou univerzity v Denveru, prohlásila, že by ráda sloužila zemi. O dva týdny obdržela telefonát z amerického ministerstva zahraničních věcí a před měsícem byla dcera čínských imigrantů jmenována první čestnou americkou velvyslankyní.
Příští měsíc plánuje Michelle odcestovat do Číny spolu s Karen Hughes, náměstkyní pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti, a bude pravděpodobně mluvit k mladým lidem.
“Nejsem v pozici, kde bych mluvila o tom, co se děje v Iráku, Korei či Číně a o vztazích, které s tím souvisí. Vidím to tak, že mohou být rozdíly mezi vládami Číny a Spojených států. Existují však univerzální věci, které jsou společné, např. rodinné hodnoty a vzdělání. Chci propagovat tyto úžasné věci, které Spojené státy mohou nabídnout”.
“Chcete přispět, odvděčit se zemi. Čímkoliv, co může mít význam. Když tolik let závodíte a reprezentujete zemi, jste na to jako sportovec pyšný. V této pozici (čestného velvyslance) jsou pocity stejné. Můžete hrát významnou roli tím, že budete vyprávět svůj příběh”.
Její životní příběh pravděpodobně nebude ozdoben olympijským titulem.
“Tento rok jsem bojovala (se zraněními) jako nikdy před tím”.
“Po pádu v tréninku jsem na ledě bruslila dokola kolem a věděla, že je po všem. Uviděla jsem olympijské kruhy a povzdychla si. To je vše, co můžete udělat”.
“Necítím lítost, jen jsem smutná ale ne frustrovaná. Stále mě to trochu dojímá. Jistě, je to součást mě samé”.
Kwan vystupovala v turné Champions on Ice, ale neskákala, aby svému zranění ještě nepřihoršila. Navštívila webovou stránku YouTube, aby se podívala na nejlepší výkony sezony. Příští měsíc však zmešká národní mistrovství, neboť se koná v době, kdy bude v Číně.
Michelle má náladu vzpomínat, protože její sestra Karen našla na YouTube pár programů, které jely jako děti. Podívala se i na pár záznamů z některých svých závodů a měla přitom smíšené pocity.
“Trošku mě to frustrovalo, protože se nemohu moc dobře pohybovat, nemohu dělat to či ono. Ale to mi vlastně pomáhá jít dál”.
“Kdo ví, co se stane. Nechávám si všechny možnosti otevřené. Nevím, jaké show budu dělat, jestli je vůbec budu dělat nebo zda budu závodit”.
“Můj život je tak nabitý. Nevím, jestli to budu moci nadále zvládat. Děje se tolik zajímavých věcí”.
Zdroj: Los Angeles Times
http://www.latimes.com/sports/la-sp-elliott24dec24,1,964592.column?page=2&cset=true&ctrack=1&coll=la-headlines-s